3, 2, 1... zbláznil jsem se? Ne nebojte, neodpočítávám konec světa. Ta čísla mají zcela jiný význam. CARUSELLA odehrála svůj třetí koncert v plzeňském Divadle pod Lampou, podruhé tento klub naplnila a poprvé se tak stalo bez jejich plzeňských spřízněnců SYNERGY, kteří si užívají koncertní pauzičku. Pokud na prvním koncertu CARUSELLY v roce 2008 postávalo na vystoupení třicet platících zvědavců, pak na druhém o rok později to byla už více jak stovka a potřetí už praskala plzeňská Lampa s více jak dvěma sty hlavami ve švech. Jen pro ilustraci, to lze srovnat s koncerty WALTARI nebo VADER na tom samém místě v dobách jejich největší slávy. Izraelský noise-punk-rockový párek šplhá nahoru poctivě odježděnými klubovými koncerty a daří se jim. A není se čemu divit.

Supportem exotického párečku pro tento večer byli mělnicko-pražští ANYWAY - obhroublá rocková kytarovka pro starší a pokročilé. Koncert po řemeslné stránce uspokojivý, plný a hlasitý zvuk, bohužel živá produkce nenabídla žádnou novou kvalitu ani přidanou hodnotu oproti studiové tvorbě. Dle mého ucha zaznělo poměrně dost novinek, které jsem neidentifikoval se současnou studiovou tvorbou a o celém koncertu lze říci, že šlo o „Slušné představení, které neoslnilo, ani neurazilo.“

Už před akcí se hodně řešilo, jestli bude CARUSELLA moci hrát pod pódiem, jak je zvyklá. V klubu bylo již tolik lidí, že s každým dalším příchozím byla otázka palčivější a zvrhávala se v neprospěch CARUSELLY. Jak se to tam všechno proboha v tom davu vejde? A pokud by hráli nahoře? To přece ztratí CARUSELLA jeden z nejpřitažlivějších atributů. Kontakt je tu prostě důležitý. Nakonec však bubeník Guy Shechter rozbaluje koberec nekompromisně uprostřed hlediště a lidi-nelidi - bicí se staví pod pódiem.

Bez nějakého dlouhého zvučení se rozeznívá sálem první hitovka „Sally“ ze zatím jediného alba CARUSELLY a neprodyšně obemknutý kruh kolem kapely reaguje poměrně rychle. Již ve středu skladby se hýbe většina lidí v dosahu. Tamara si nakládá své netradičně zaranžované pěvecké linky, jejichž intonace zní místy velmi neobvykle až nekorektně, ale všichni jí stejně zobou z ruky. Bez nějakého velkého řečnění, bez rockových gest a póz se jde dál. Z Tamary se opět stává norník, který si podhrabává chodbičky lidskou hlínou - vlastně jí to moc práce ani nestojí. Lidé se před ní rozestupují a zavírají. Publikum i kapela tvoří jeden živoucí organizmus. Tamara se potápí do davu jako nůž do másla s pokojovou teplotou. Kapelu nerozhodí ani vykopnutá elektřina, a aby také jo, vždyť jsou na turné téměř bez přestávek již několik let. Když se spouští „Star Quality“ ozývá se nadšenecky bouřící řev lidí v prvních dvaceti sekundách skladby. Při refrénu řve každý a skáče vše co má nohy.

Povím vám jedno - takovou atmosféru jsem již dlouho na žádné akci nezažil. CARUSELLA nehraje složitě, ale tu přesnost a vyhranost by jí mohl závidět leckdo. Vše sedí na prdeli, jak přišité. Přídavek byl povinný a koncert měl jedinou message. Pokud potřebujete v budoucnu zbořit hudební klub, pozvěte CARUSELLU. Ušetříte za demoliční četu. To myslím vážně, protože jestli budou mít koncerty těchto rockových Davidohvězdných vlajkonošů stále vzestupnou tendenci, tak za rok, kdy je v Divadle pod Lampou zase očekávám, Plzeň zcela jistě přijde o svůj nejlepší klub. Lidi Lampu zboří. Teď už to vím. Nelze jinak.